Cíl Klubu Manus:
Realizovat komunikační prostor pro mladé lidi, vidící a nevidomé, kteří hledají nebo jsou otevřeni společným aktivitám. Vytvářet síť kontaktů mezi vidícími a nevidomými mladými lidmi.

Zpráva o činnosti Klubu Manus v roce 2005

V roce 2005 Klub Manus rozvíjel celoroční volnočasové aktivity pro vidící a zrakově postiženou mládež a veřejnost prostřednictvím těchto akcí:

1. Série galerijních animací Hostina ve spolupráci s Moravskou galerií (reference Mgr. Z. Wörgötter, kurátorka barokní sbírky,e-mail: zora.worgotter@moravska-galerie.cz) a skupinou studentů z Cyrilometodějské střední pedagogické školy, v jejichž kolektivu jsou nevidomé spolužačky (kontaktní osoba: MgA. L. Remsová, e-mail: lenkar@centrum.cz ), září 2004 - listopad 2005. Animace vyvrcholily představením Odhalení obrazu, které bylo uvedeno v barokním sále Moravské galerie 21. 6., 22. 6. a 4. 11. 2006. Poznatky z animací byly využity při tvorbě interaktivního cdr. Část nákladů spojených s touto aktivitou hradila dotace MMB. Autorka projektu, zodpovědná osoba a lektorka animací: Anna Palacká, e-mail: manus@iol.cz
2. Kapitoly z výtvarného umění - interaktivní průvodce pro nevidomé. Dvouletý grantový projekt (2004-2005) zaměřený na vytvoření bezbariérového cd rom, který představí nevidomým i vidícím několik cest k výtvarnému umění) Projekt byl sponzorován z celonárodní sbírky Světluška Nadace českého rozhlasu a část nákladů byla hrazena z dotace MMB. Zodpovědná osoba: Anna Palacká.
3. Příprava zvukově divadelního představení Švédský stůl – audiovizuální happening využívající zvuků přípravy pokrmů ke zvukovým manipulacím v reálném čase. Předpokládaný termín distribuce cdr: březen 2006. Máte-li zájem o jeho získání či zapůjčení, pište na: manus@iol.cz

Činnost Klubu Manus v roce 2005 finančně podpořili:

Dotace MMB, OŠMT: 25 000 Kč
Nadační fond Českého rozhlasu z celonárodní veřejné sbírky Světluška: projekt Kapitoly z výtvarného umění - interaktivní průvodce pro nevidomé, interaktivní workshopy pro nevidomé: 50 000 Kč.
dárci: 1 000 Kč.

Prezentace v mediích

Rádio, TV, Internet, konference

1) Rádio Proglas:
14. 11. 1997: "O nevidomých nejen s nevidomými",
Radek Mezuláník
únor 1998: Iniciování debaty kolem kulatého stolu napříč NNO
s účastí zástupců Manus, AIC Brno, nadace Open Society
Fund, Nová Akropolis
21. 12. 1999: "Do života", Renata Bělunková a Dana Holubová

2) Český rozhlas Brno:
27. 12. 1997 "Doteky naděje", Milada Nováková
Články v denících Rovnost, MF DNES

3) Rehaprotex 1998, BVV. Prezentační panel.

4) ČT 2:
Únor 2000: "Klíč". Záznam představení "Láska v mnoha podobách".

5) NO D Dlouhá 33, cafe9.net:
12. 10. 2000 Internetový přenos VIDEOKONFERENCE Adventures
In Incubation v pražském multimediální galerii v rámci projektu
"Praha město kultury 2000". Představení tří evropských partnerů,
kteří vytvářejí umělecké počiny s účastí nevidomých:
taneční představení FLOWER EYES, the House, London & Stoa,
Helsinki; divadelní představení a téma bezbariérový Internet
Klubu Manus, Brno.

6) Mobile Immobilisé konference
Prosinec 2000, evropský projekt agentury Cypres, Marseilles
prezentován ve Francii. Klub Manus představil formy integrované
tvorby a rozpracovaný bezbariérový CD ROM Labyrint.

7) CD ROM Labyrint.
Duben 2001, vydán v nákladu 500ks jako ukázka bezbariérové
multimediální informace při zachování grafické kvality.

Tisk:

Rovnost, 18. 3. 1998
MF Dnes, 19. 6. 1998
MF Dnes, 16.2. 1999
Den, 17. 2. 1999
Nový Prostor č. 36, 2001
Den, 11. 4. 2001

Rovnost, 18. 3. 1998
Pavel Gejdoš, Modrá je jako voda a nebe
Klub Manus se věnuje celoroční mimoškolní práci se zrakově postiženými studenty za účasti vidících z vybraných středních škol v Brně.

     Nejdříve brněnský klub organizoval pouze letní tábory pro studenty Základní internátní školy pro nevidomé a slabozraké na ulici Hlinky. "Když jsme zjistili, jak prázdná jsou odpoledne nevidomých chlapců a děvčat v internátních zařízeních, rozhodli jsme se jim volný čas aspoň trochu zpestřit," říká předsedkyně klubu Anna Palacká. "V rámci našeho kulturně-společenského bezbariérového projektu připravujeme programy pro neformální divadelní či klubovou scénu, rozhlasové pořady, komunikační etudy s prvky arteterapie a dramatické improvizace."
     Lidé často ani nevědí, jak se k nevidomým chovat. "Jsou to lidé jako jiní. Mohou psát, kreslit, sportovat i hrát divadlo," připomíná A. Palacká. Zvláštní místo v činnosti klubu zaujímají společenské komunikace a besedy. Ty jsou určeny hlavně pro toho, kdo má zájem poznat svět lidí, žijících ve věčné tmě. Organizátorům k tomu posloužil i dotazník nazvaný Modrooranžová zebra, distribuovaný mezi studenty některých brněnských středních škol. Některé zajímavé odpovědi vidících studentů na otázky z dotazníku přiměly zrakově postižené k přemýšlení o sobě
a své situaci a docházelo k vzájemným konfrontacím názorů. "Zjistili jsme, že veškerá nedorozumění, týkající se jakkoli handicapovaných lidí, pramení z nedostatku informací. Jak jedna, tak i druhá strana mají sklon generalizovat a utvářet si příliš radikální závěry, které brání
v konstruktivní komunikaci," míní představitelé Manusu.
      Nejpříznivější odezvy se dotazník dočkal ve Střední škole knihkupecké na Údolní ulici. Její studenti nyní s klubem aktivně spolupracují například při přípravě dramatizace staré indiánské legendy Odkud přichází noc. "Po jedné z mnoha diskusí jsme zjistili, že od narození nevidomí studenti nepřemýšlejí o barvách, i když se s těmito slovy setkávají denně. Formou rozhovorů
a dramatických her jsme se tedy snažili otevřít jejich fantazii a představivost tak, aby dokázali slovně pojmenovat svou představu, zvukově a pohybově ji ztvárnit. V tom hraje velmi důležitou roli hudba. Nese příběh, inspiruje k pohybu a je dobrým pomocníkem při hledání vyjádření barev," vysvětlila Palacká.
     Představu barvy ilustruje slovní doprovod, například modrá je jako voda a nebe, červená je jako víno a sukně, jako výheň a moc, žlutá je jako svetr - můj svetr, jako Malý princ, pampeliškový květ
a slunce. Právě slavná Saint-Exuperyho pohádka je asi nejoblíbenější knihou mladých svěřenců Manusu.
     Pohyb nevidomých je svým způsobem specifický. "Snažili jsme se jim nabídnout zážitek
z fyzického kontaktu se zdravým člověkem. Jednou z důležitých podmínek ale bylo, aby představu nevidomých neovlivňovali vidící lidé. Ti se tak stali pouze prostředníky," svěřila Rovnosti učitelka dramatické výchovy Eva Košťálová.
     Po několika setkáních se studenty brněnské konzervatoře vznikal společná představa čtyř barev, pohybově ztvárněná do jevištní podoby na prknech divadla Barka. Díky dotazníkům mladí divadelníci z řad nevidomých obdrželi nové náměty i pro diskusní část programu s názvem Loupání vajíčka, uváděného v Barce na závěr loňského roku. Nyní se členové Manusu vynasnaží posilovat sebedůvěru zrakově postižených na základě jejich osobních schopností a dovedností. Rádi by zaujali co nejvíce mladých lidí z řad zdravých a odbourávali bariéry ve vzájemné komunikaci.
V žádném případě ale nechtějí působit na city formou psychického vydírání. "Lidé se mne občas ptají, proč to všechno dělám. Já si však tuto otázku nekladu, prostě chci těmto lidem pomoci," zakončila Eva Košťálová.

MF Dnes, 19. 6. 1998

(had), Slepí studenti hráli divadlo

     Nevidomí studenti společně se svými vidícími vrstevníky tvořili včera v klubu Manus ve Starém Lískovci představení Zvukohra. Každý týden se schází, aby při abstraktních představeních našli svoji společnou "řeč".
     "Je to netradiční, není to klasické divadlo. Chceme vtáhnout všechny přítomné do děje
a improvizovat," řekl student střední integrované školy pro nevidomé Michal Raclavský.
     "Chceme najít způsob, jak prostor vyjádřit zvuky, proto Zvukohra. V minulém projektu šlo
o barvy. Snažili jsme se, aby nevidomí začali přemýšlet barevně," řekla předsedkyně Občanského sdružení Manus Anna Palacká. "Nevidomým chybí komunikace, podněty, sebevědomí. Nechceme z nich dělat chudáčky, chceme pracovat s jejich schopnostmi a rozvíjet je," dodala.
     Zrakově postiženým tyto aktivity podle Palacké pomohou pochopit, kdo jsou jejich vrstevníci,
o čem přemýšlí, na čem jim záleží, jaké mají zájmy.
     Klub Manus funguje již druhým rokem. K aktivitám patří pořádání letních táborů pro nevidomé, divadelních představení a přednášek. "Chtěli bychom v Brně vybudovat Centrum integrace zrakově postižené a vidící mládeže. Chybí nám však peníze," posteskla si Palacká.

MF Dnes, 16.2. 1999

(avo), Slepí mají představení o barvách

     Pokud je někdo slepý a přitom tvrdí, že dokáže rozlišovat barvy, většině lidí se tomu nebude chtít věřit. Zrakově postižení středoškoláci z klubu při občanském sdružení Manus však vědí,
o čem je řeč. Barvy sice neumí vnímat očima, dokážou je však zobrazit pohybem. A aby si svoje schopnosti nenechávali jen pro sebe, rozhodli se spolu s muzikanty secvičit divadelní představení Zvukohra.
     "Do hry, která vychází z upravené indiánské legendy, si každý vybral svoji oblíbenou barvu. Ke každé jsme si vymysleli slovní doprovod, pohyb i muziku. Kdo nezvolil reprodukovanou hudbu, secvičil svoje vystoupení s živými hudebníky. Hrají na všechny možné nástroje. Od kytar přes flétny až po různá cinkátka abubny," popisuje členka klubu Eva Košťálová. Všech šest zrakově postižených z klubu se dobře zná. Chodí do Speciální školy v brněnské ulici Hlinky. Sami o sobě říkají, že si kaaždý vybral tu barvu, která odpovídá jeho povaze. "Já jsem si vybral modrou, která pro mě vyjadřuje klid a vyrovnanost. Předvádím ji hlavně rukama, od pramene až po velký proud
v řece," říká nevidomý Michal Raclavský. Markétě Fridriškové a Martinovi Chrásteckému se líbí červená. "Ta moje je rozverná, a tak i když nevidím, naučila jsme se na ni kankán. Pro Martina je tato barva soubojem a mocí, a tak se na jevišti pohybuje na reprodukovanou Carmen on Georgese Bizeta," říká Fridrišková. Na Tomáše Kouřila zbyla zelená, kterou předvádí jako rozvíjející se kytku.
     Divadelní představení, které už několikrát předvedli na jevišti, není jediným důvodem, proč se scházejí. "Jsme rádi, že máme kam chodit a nemusíme sedět na internátě jako většina zrakově postižených z naší školy. Velká část z nich se totiž jenom fláká," míní Fridrišková. V Klubu Manus se mohou seznámit s lidmi, kteří mají chuť něco dělat. "Dáváme jim tak možnost, aby přišli do jiné společnosti, než jsou jejich stejně postižení spolužáci. Stejně tak vidící se od nich mohou naučit vnímat svět kolem nás trochu jinak," říká Košťálová.
     To byl důvod, proč do klubu přišel budoucí učitel Michal Bedřich. "Věděl jsem, že shánějí nějaké muzikanty, takže jsem oslovil dva své kamarády a zkusili jsme to. Pracovat se zrakově postiženými se mi zalíbilo a jsem přesvědčen, že s nimi budeme hrát i dál," říká student.
     Přestože klub Manus nemá na pořádné kostýmy peníze, nebude představení Zvukohra jeho posledním. "Je jen škoda, že se kvůli nedostatku času a financí můžeme scházet pouze jedenkrát týdně. Pro nás všechny je to ale zábava, která i bez peněz stojí za to," dodává Košťálová.

Den, 17. 2. 1999

Lubomír Střeštík, Notabene, benebarka!

     V neděli 14. února se v brněnském bezbariérovém divadle Barka, které letos na podzim oslaví pátý rok své činnosti, uskutečnilo divadelní představení na jeho podporu. V programu večera vystoupila folková skupina vozíčkářů a tzv. choďáků Aršáci, kteří zahráli a zapívali hluboce lidské písně. Po přestávce vystoupili členové klubu divadelních aktivit nevidomých a vidících Manus.
     Myšlenky a rytmus jejich pořadu byly strhující. Na závěr se uskutečnilo country předtančení vozíčkářů a choďáků nazvané Circles. V divadle byla řada tělesně postižených lidí, kteří však nesou svoje zdravotní problémy statečně. Vytvořili skvělou přátelskou atmosféru a škoda jen, že nepřišlo více zdravých lidí, kteří by si alespoň lépe uvědomili pravé hodnoty života. Bezbariérové divadlo Barka lze najít v Brně - Králově Poli v ulici Svatopluka Čecha 35a, telefonické rezervace:
05/4121 3206.

Nový Prostor č. 36, 2001

Z materiálů Klubu Manus zpracovala Tamara Ivanova, Nevidomí a počítače a internet

" Jako nevidomého mě na stránkách zajímá toto: obsah, informační hodnota, nízký počet reklamy. Víceméně je pro nevidomého nejpříjemnější relativně strohá textová linie a pak pod jednotlivými odkazy to, co informaci dokresluje, třeba autentické zvukové ukázky, ne však souběžně text a zvukové efekty. Jedině takovýto jednoduchý koncept neruší a nezdržuje. Oproti konceptu vidících, tedy bohatého prolínání textů a obrázků, to bude zřejmě dost konzervativní, avšak tím rozhodně nikomu nezakazuji tvorbu třeba multimediálního webu".
Patrik Pospíšil

Občanské sdružení Manus z Brna organizuje letní tábory pro nevidomé děti - to je jedna větev, zatímco ta druhá, Klub MANUS, se zabývá volnočasovou činností středoškolských
a vysokoškolských studentů, ne však pouze nevidomých nebo zrakově postižených, ale i vidících. Rok 2000 přinesl MANUSU veliký projekt "Adventures In Incubation", pokusili jsme se vidící
a nevidomé spojit přes multimédia. Mapovali jsme úroveň povědomí veřejnosti o tom, jak mohou nevidomí používat výpočetní techniku. Někteří možná tušili, že nevidomí této dovednosti jsou schopni, v naprosté většině si však vidící populace nedovedla takovou situaci ani v principu předstAVIT. Tato skutečnost představuje druhotnou bariéru, kterou si možná mnoho samotných nevidomých neuvědomuje: koho by za takového stavu obecného povědomí napadlo, že tu či onu práci/aktivitu může očekávat od nevidomého?

Jak to tedy doopravdy funguje?

     Pro vstupní komunikaci se strojem používá nevidomý zcela běžnou klávesnici. Zrakovou kontrolu nahrazuje nevidomému hlasová odezva, která vyslovuje znaky souběžně s tím, jak je dotyčný píše, navíc odezva indikuje stavy některých kláves (Numlock, Capslock, Scrollock, stisk funkčních a kurzorových kláves).
     Obdobně při psaní textu hlasový výstup nevidomému vyslovuje napsané znaky, slova, řádky, typy použitého písma, velikost písma, zda je text zarovnaný vlevo, na střed, vpravo a případně další potřebné údaje, jako například pozici kurzoru, která oznamuje na kolikátém znaku zleva, na kolikátém řádku shora a i na kolikáté straně se kurzor právě nachází.
     Rychlost psaní vidícího a nevidícího profesionála je plně srovnatelná (ani vidící profesionál se na klávesnici nedívá, protože má polohy kláves perfektně zafixované), zpětná kontrola textu je už jenom záležitostí cviku.
     Vlastní ovládání aplikací probíhá povely z klávesnice, použití myši připadá v úvahu pouze
u osob se zbytky zraku. Existují však programy, které lze ovládat pouze myší. Jejich použití pro nevidomé je problematické, avšak ne zcela nemožné, protože hlasové výstupy zpravidla dovolují nevidomému simulaci určitého ovládání myší z klávesnice. Každá aplikace, respektive okno, se nějak jmenuje. Hlasový výstup je zpravidla vybaven funkcí, která tento název okna nevidomému vysloví. Důležité je přesně znát význam položek "Otevřít, Uložit,Možnosti, Vlastnosti ...", Kliknutí myší nahradí stisk klávesy.
     Jak si nevidomý poradí s množstvím ovládacích prvků, jako jsou tlačítka, rozbalovací seznamy, přepínače, zaškrtávací políčka, posuvníky atd.. ? Jak zvládá aktivní položky, tedy ty, které jsou prosvíceny, orámovány, blikají apod.? A opět - hlasový výstup má funkce, které právě tuto aktivní položku vysloví - indikují ji, a to nejen její název, ale také stav například "zaškrtnuto".
     Hlasový výstup dále oznamuje nevidomému položky, na které přepne aktivitu například stiskem klávesy TAB, změní stav položky třeba mezerníkem, kurzorovou šipkou apod.. .Hlasový výstup je
v podstatě aplikace složená ze dvou částí: "screenreader" - má za úkol sledovat změny na obrazovce a předávat v systému textové informace zařízení, které tvoří druhou část tohoto interaktivního nástroje. "hlasový syntetizér" nebo "braillský řádek" - interpretují nevidomému informaci hlasově nebo ve hmatové podobě slepeckého písma, případně v kombinací obou uvedených výstupů.
     V současnosti je většinou screenreader a hlasový výstup řešen jako jeden kompaktní softwarový celek, který pro svoji činnost potřebuje pouze v počítači přítomnou zvukovou kartu
a reproduktory.

A dostáváme se k Internetu

     Nevidomý nejen rád surfuje, ale může dobře zvládnout i tvorbu webových stránek. Osvojení si specializovaných aplikací (FrontPage) či pro profesionální tvorbu nezbytného HTML kódu je stejně dostupné nevidomým jako vidícím. HTML kód je čistě textová záležitost a k jeho zápisu postačí
i tak jednoduchý textový editor, jako je Poznámkový blok.
     Webové stránky, jako multimediální a univerzální komunikační prostředek, jsou právě tím případem, kdy by vidící a nevidomí měli o sobě vědět a vycházet si vstříc. Jedním z výsledků projektu "Adventures In Incubation" bude bezbariérový CD ROM, který by měl sloužit nevidomým, ale i vidomým. Nezříká se tedy ani kvalitní grafiky. Naopak, ke spolupráci byli přizváni designer Zdenek Polách (výtvarná stránka CDR) a specialistka na video a multimedia Světlana Ruggiero Kulíšková (scénář CDR). Obsahově CD ROM představí vidomým a nevidomým náměty pro společnou tvořivou činnost. Klub Manus tím vytvořil jakousi banku nápadů, které chce sdílet s těmi, kteří pro uskutečnění podobných záměrů potřebují jakýsi prvotní impuls.
     Videa, fota, texty a především zvuky a hudba mají návštěvníka CD ROM inspirovat a podpořit jeho vlastní nápady. Tvorba CD ROMu není ještě u konce, ale na www.manusbrno.cz se můžete podívat na krátký (krásný) film o Klubu MANUS. Film vytvořil Econnect (www.ecn.cz) jako jeden
z pěti filmů pro neziskové organizace v rámci pilotního projektu Multimediální možnosti na Internetu. Pokusili jsme se na malém prostoru sblížit svět nevidomých a počítačů. Doufejme, že
se povědomí o něm bude šířit jako dobrý virus. Protože tohle je jenom začátek…

Bariéry na internetu

1. Opatřit všechny odkazy/grafické objekty textovými popiskami. Grafické znázornění nestačí.
2. U příkazu "klikněte sem" je potřeba doplnit přesnou charakteristiku informace, která se následně rozbalí.
3. Požadavek na sjednocení přepínačů na Internetu. Měly by fungovat jako přepínače ve Windows, modelově např. ve W98 "průvodce stanicemi", kde mluvící software zvládá přepínače bez problémů.
4. Problém s interaktivními částmi informace, např. Seznamy, kde se jednotlivé položky otvírají už při najetí kurzoru, dřív než mluvící software načte obsah položky. Interakce by měla nastat až po opětovném kliku "potvrdit", takže nevidomý by měl možnost si vybrat otevření těch položek, které opravdu chce prozkoumat.
5. Problém s rozmanitostí formulářů dostupných na Internetu. Vyčítání polí se ve speciálních softwarech řeší pomocí kombinací kláves a nevidomý si poradí nejlépe se "standartním" formulářem.

Pozn.: "Pět bodů" bylo formulováno v průběhu debat na téma "Nevidomí a Internet"

Den, 11. 4. 2001

(gep), Klub Manus spojuje nevidomé a vidoucí

     Originální CD-ROM, seznamující zájemce se svojí činností, pokřtili včera členové klubu Manus. Ten vznikl v roce 1997 a věnuje se integraci nevidomých a vidoucích převážně mladých lidí. "Scházíme se pravidelně ve studiu Labyrint v Bohunicích, divadelní projekty uskutečňujeme
v Barce," uvedla Anna Palacká z Klubu Manus.
     "Na kompaktním disku se objevují i zvukové dopisy, které si právě nevidomí s vidoucími vyměňovali. Zahrnuje ukázky z projektu Zvuková krajina - nahrávky zvuků z hradu Špilberk či ruchu
v městě Brně. Nechybí řada videozáznamů a fotografií z naší činnosti, které je možno si nejen prohlédnout, ale i si pustit přes zvukový výstup jejich popis," dodává Palacká. Křest disku byl součástí pravidelného literárního čtení v kavárně Spolek, pořádaného ve spolupráci s herci brněnského HaDivadla (na snímku). Zájemci si o něj mohou napsat na e-mailovou adresu manus@iol.cz.